Jak jsem pomohl svému kamarádovi získat virtuální sídlo firmy 

Samozřejmě jsem svoje virtuální sídlo nahlásil na úřadech. Od té chvíle začalo tvořit středobod mého styku se státními úředníky. Musím říci, že byla příjemná změna, když už jsem úřední obálky nedostával domů do schránky na brance u našeho rodinného domu. Upřímně řečeno, nenáviděl jsem ty chvíle, kdy jem musel lovit tyhle obálky ze schránky. Tak nějak jsem to považoval za zásah do svého soukromí.

Ošklivé dopisy už ve schránce nenajdu

Nyní ale bylo všechno jinak. Mohl jsem si být jistý, že mi domů přijde už jenom milý pozdrav z cest od nějakého známého. Všichni o mně totiž vědí, že navzdory dnešní elektronické komunikaci sbírám pohlednice. Do schránky mi může přijít maximálně nějaké reklamní sdělení, ale určitě ne úřední výzva. To bylo velice příjemné zjištění. Další, byť malý krůček, jak oddělit svoji práci a soukromí, který mi jenom prospěl. Zatímco dřív jsem se do schránky dobýval tak trochu s obavami, dnes si to vysloveně užívám. 

Rád prohodím pár slov s úžasnou sekretářkou

S poštou navíc nemám problémy. Na své virtuální adrese se zastavuji dvakrát do týdne, protože tam mám vždycky nějaké jednání, setkávám se s klienty.  Sekretářka mi pokaždé odevzdá všechno, co poštou zrovna přijde. Navíc s ní mohu prohodit pár slov, což je pro mne vždycky milé zpestření dne. Lucie totiž totálně popírá tvrzení o hloupých blondýnách. Je hezká, ale zároveň i chytrá a mimořádně výkonná a navíc i velmi milá. Zkrátka hotový anděl. Lepší sekretářku než tenhle poklad prostě hned tak nenajdete. 

Moje adresa budí respekt

Když jsem nedávno skončil v zasedačce jednání, trochu zaflirtoval s Lucií a mířil k autu na parkoviště, narazil jsem na náměstí na svého kamaráda Pavla. „Jé, ahoj, tebe jsem neviděl už roky. Co tu děláš?“ volal na mne už zpovzdálí. „Ale měl jsem tady v kanclu nějaké obchodní jednání,“ mávl jsem rukou směrem k renesančnímu domu, v němž se nachází moje virtuální kancelář. Pohlédl tím směrem a uznale přikývl. Bylo vidět, že moje slova budí respekt. Inu, prestižní adresa je zkrátka prestižní adresa, i když úřady jsou někdy skeptické a mají dojem, že někteří lidé si pořizují virtuální sídla kvůli tomu, aby na ně tak snadno nedosáhla ruka daňového úřadu, jak píší tady.  

U pivka řeším trable svého známého

„Nezajdeme na jedno?“ pokynul mi Pavel směrem k hospůdce na rohu. „Proč ne? Rád. Dneska už nikam nespěchám, chystal jsem se už jet domů,“ odpověděl jsem.  Zalezli jsme dovnitř a vybrali si malý stolek pro dva. Postupně jsme probrali, co je nového, co dělají lidé, které oba známe a došlo i na práci. „Mám teď trochu problém a nevím, jak z toho ven,“ svěřil se Pavel. „Odešel jsem ze zaměstnání a zakládám malou stavební firmu,“ vysvětlil mi. Věděl jsem o něm, že je šikovný projektant-stavař. „Projektovat samozřejmě budu na počítači doma, ale nechce se mi tahat domů i zákazníky. Jenže pronájmy kanceláří jsou všude strašně drahé, to se mi nevyplatí,“ líčil mi svoje trable. 

Nemám problém někomu pomoci

 „Potřeboval bych nějaký kancl jenom občas na jednání. Jenže nikde mi nepronajmou kancelář dvakrát do týdne na dvě nebo tři hodinky.  Když tohle někomu řeknu, naznačí mi, že jsem se zbláznil,“ líčil mi otrávený Pavel. „Vlastně jsem se tě chtěl zeptat, kolik stojí pronájem té tvé kanceláře tady,“ dodal a máchl rukou k náměstí. „Tedy jestli to není tajné,“ doplnil. „Klidně ti to tajemství prozradím,“ zasmál jsem se a vysvětlil mu, jak se dá pořídit kancelář na tom nejlepším místě doslova za pár stovek.  Je mi nyní jasné, že stejnou pracovní adresu, jako mám já, bude brzy mít i Pavel. Tím ale jenom podporuje současný trend růstu počtu firem s virtuálními adresami, jak vysvětluje tento text

Markéta Kadeřábková