VLÁDA

Vývoj

Strategická poloha Indonésie a jejích námořních cest mezi Indickým a Tichým oceánem je hlavním původcem fascinujících a komplexních kulturních, náboženských, politických a hospodářských dějin země.

V prvním století n.l., kdy začaly vznikat velké hinduistické a buddhistické říše, přešla Indonésie pod vliv mocné indické civilizace v důsledku postupného přílivu indických obchodníků do země. Do sedmého století mocné buddhistické království Sriwijaya vzkvétalo. Předpokládá se, že během tohoto období byl například postaven na Centrální Jávě výstavný buddhistický chrám Borobudur. Ve třináctém století měla na Východní Jávě vedoucí postavení bájná hinduistická říše Majapahit, která sjednotila celou dnešní Indonésii a část Malajského poloostrova. Její vláda trvala dvě století. Pozůstatkem po této slavné epoše indonéských dějin jsou architektonické památky po celé Jávě – například velkolepý chrámový komplex na Východní Jávě Prambanan a éterické chrámy v rovině Dieng.

Arabští obchodníci a kupci položili základy pozvolnému šíření islámu do tohoto regionu. Islám nahradil hinduismus a buddhismus až na konci 16. století. Vznikla zde a zapustila své kořeny řada menších muslimských království, ale žádné z nich neodolalo síle a vytrvalosti, s jakou do země začali pronikat Evropané.

Jedním z prvních Evropanů, kteří vkročili na ostrovy, byl roce 1292 Marco Polo. Trvalo to ale mnohem déle, než do země přijeli Portugalci s cílem získat drahocenné koření. Do roku 1509 byly již díky Portugalcům založeny obchodní stanice v strategickém obchodním centru Malacca na Malajském poloostrově. Jejich opevněné základny a neschopnost jejich nepřátel se proti nim sjednotit umožňovaly Portugalcům kontrolovat strategickou obchodní cestu, která vedla z Malacca do Macaa, Goy, Mosambiku a Angoly.

Na přelomu 16. století – inspirováni úspěchem Portugalců – přišli do země Holanďané. Vypudili Portugalce z některých ostrovů zcela na východě, kde vstoupili do konfliktu s další evropskou velmocí, Španělskem, které mělo koloniální zájmy v Manile. Holanďané prohloubili svůj vliv na celém území během 17. a 18. století.

Holandská Východní Indie, jak se v té době toto území nazývalo, patřila po krátkou dobu během napoleonských válek (1811-1816) pod britskou správu. V té době okupovala Holandsko Francie a holandský vliv v zámoří byl omezen. V době britské správy byl guvernérem Jávy a závislých území Sir Thomas Stamford Raffles, který byl proslulý svým liberálním postojem k obyvatelstvu pod koloniální nadvládou a také svým studiem historie Jávy.

S návratem Holanďanů v roce 1816 bylo relativně klidné období přerušeno řadou dlouhých a krvavých válek vedených místními obyvateli proti koloniální vládě. V tomto období má svůj základ indonéské národně-osvobozenecké hnutí 20. století. Indonésané pocházející z vyšší a střední třídy, kteří si byli díky svému vzdělání a kontaktu se západní kulturou více vědomi koloniálního bezpráví, stáli na počátku masového hnutí, které nakonec získalo podporu i zemědělců a městské dělnické třídy.

Když v Evropě vypukla druhá světová válka a rozšířila se do oblasti Pacifiku, okupovali od března 1942 holandskou Východní Indii Japonci. Stalo se tak po kapitulaci holandské koloniální armády a po pádu Hong Kongu, Manily a Singapuru.

1. dubna 1945 se vylodila americká armáda v Okinawě. Krátce poté, 6. a 9. 1945 března vypustily Spojené státy atomovou bombu na dvě japonská města – Hirošimu a Nagasaki. O několik dní později, 14. srpna 1945 se Japonci vzdali Spojencům.

Tato událost byla pro Indonésany příležitostí k vyhlášení nezávislosti. 17. srpna 1945, tři dny po bezpodmínečné japonské kapitulaci, vyhlásili národní vůdci Ir. Soekarno a Drs. Mohammad Hatta ve jménu svého lidu nezávislost Indonésie.

Prohlášení bylo stručné, výstižné a znělo takto:

PROHLÁŠENÍ

MY, LID INDONÉSIE, TÍMTO VYHLAŠUJEME NEZÁVISLOST INDONÉSIE
VŠECHNY ZÁLEŽTOSTI SOUVISEJÍCÍ S PŘEVODEM MOCI, APOD.,
BUDOU VYKONÁNY ÚČELNĚ A V CO NEJKRATŠÍ MOŽNÉ DOBĚ.

JAKARTA, 17. SRPNA 1945

JMÉNEM INDONÉSKÉHO LIDU

podpis

SOEKARNO – HATTA

Toto prohlášení bylo uskutečněno v Jakartě (ulice 58 Jalan Pegangsaan Timur). Naslouchaly mu tisíce Indonésanů, jelikož text byl tajně vysílán indonéskými zaměstnanci rozhlasu, za použití rádiové stanice JAKARTA Hoso Kyoku, ovládané Japonci.

Text prohlášení přeložený do angličtiny byl vysílán do zámoří. 18. srpna 1945 – jeden den po vyhlášení nezávislosti – vyhlásili představitelé Indonésie ústavu.

Ústavní orgány

Podle ústavy z roku 1945 existuje šest státních orgánů:

  1. Lidové poradní shromáždění (Majelis Permusyawaratan Rakyat)
  2. Sněmovna reprezentantů (Dewan Perwakilan Rakyat)
  3. Úřad prezidenta
  4. Nejvyšší soud (Mahkamah Agung)
  5. Nejvyšší poradní rada (Dewan Pertimbangan Agung)
  6. Státní kontrolní úřad (Badan Pemeriksa Keuangan)

Lidové poradní shromáždění

Článek 1 ústavy z roku 1945 stanovuje, že Indonésie je republikou, jejíž svrchovanost je svěřena do rukou lidu, jež je reprezentován voleným Lidovým poradním shromážděním. Tento orgán je nejvyšší politickou institucí v zemi. Jelikož je shromáždění držitelem nejvyšší moci ve státě, vyjadřují lidé své politické a sociální aspirace tomuto orgánu.

Mezi hlavní úkoly Lidového poradního shromáždění patří schvalování ústavy, rozhodování o linii státní politiky a volby prezidenta a viceprezidenta na funkční období pěti let.

Vztah prezidenta k Lidovému poradnímu shromáždění je mandatorní, prezident je tedy odpovědný shromáždění za řízení vlády. Při výkonu prezidentských povinností mu asistuje viceprezident.

Celkový počet členů Lidového poradního shromáždění je 700.

Sněmovna reprezentantů má 500 členů. Všichni členové sněmovny jsou zároveň členy shromáždění.

Za doby platnosti zákona č. 5 z roku 1975 (platil až do voleb v roce 1982), byl počet členů Sněmovny reprezentantů 460 a počet členů Lidového poradního shromáždění 920. Když byl k zákonu připojen dodatek zákonem č. 2 z roku 1985, vzrostl počet členů sněmovny na 500 a u shromáždění na 1000. Na základě dekretu č. VII/MPR/1998 bude funkce předsedy Lidového poradního shromáždění oddělena od funkce předsedy Sněmovny reprezentantů. Předsedovi bude nápomocno pět místopředsedů. Volba předsedy shromáždění probíhá na základě konsensu členů shromáždění. Když není konsensu dosaženo, volba může být rozhodnuta na základě znění ústavy z roku 1945.

Sněmovna reprezentantů

Celkový počet členů Sněmovny reprezentantů je 500. Sněmovnu tvoří:

  1. 462 členů reprezentujících politické organizace, které se účastní všeobecných voleb, např. Partai Persatuan, Golkar a PDI
  2. 38 členů jmenovaných z ozbrojených sil

Prezident

V indonéském vládním systému je prezident zároveň hlavou státu i nejvyšším představitelem výkonné moci. Do úřadu je zvolen na funkční období pěti let a má nárok na znovuzvolení. Jelikož je prezident zavázaný Lidovému poradnímu shromáždění, musí své povinnosti vykonávat v souladu se Směrnicemi státní politiky tak, jak byly uzákoněny Lidovým poradním shromážděním.

Nejvyšší soud

Nejvyšší soud je vykonavatelem spravedlnosti ve státě a existuje po boku zákonodárné a výkonné složky. Těší se nezávislému postavení v socio-politické struktuře. Teprve v roce 1968 byla dokončena restrukturalizace Nejvyššího soudu, čímž se splnily požadavky dané ústavou z roku 1945: nezávislost na vládních intervencích ve výkonu spravedlnosti. V roce 1970 byl schválen zákon, který stanovil základní principy pravomocí indonéských soudců.

Nejvyšší poradní rada

Na základě článku č. 16 ústavy z roku 1945 a zákona č. 3 z roku 1967 doplněného zákonem č. 4 z roku 1978 je funkcí Nejvyšší poradní rady zodpovědět všechny dotazy, které by prezident mohl mít ohledně událostí týkajících se státu, včetně dotazů na politické, ekonomické, socio-kulturní a vojenské záležitosti. Naopak rada může předložit doporučení nebo vyjádřit své názory na jakoukoli záležitost národního významu.

Členové rady jsou nominováni sněmovnou a uvedeni do úřadu prezidentem na funkční období pěti let. Ke jmenování musí být splněny určité pevně stanovené podmínky.

V čele rady stojí předseda, dále jsou zde čtyři místopředsedové a 45 členů. Stálé výbory rady jsou:

  1. politický výbor
  2. výbor pro hospodářství, finance a průmysl
  3. výbor pro sociální záležitosti
  4. obranný a bezpečnostní výbor

Státní kontrolní úřad

Funkce Státního kontrolního úřadu jsou zakotveny v článku č. 23 ústavy z roku 1945. Mezi jeho hlavní funkce patří provádění oficiálního auditu vládních financí. Výsledky auditu úřad předloží Sněmovně reprezentantů, která schvaluje vládní rozpočet. Každý rok 16. dubna prezident ve své výroční zprávě informuje sněmovnu o činnosti vlády během posledního fiskálního období. Detaily o vládních příjmech a výdajích a komplexní zpráva o pokroku, kterého bylo dosaženo ve vývoji a v administrativě, jsou popsány v příloze k prezidentskému projevu.

Politická scéna

Indonésané zůstávají věrni volebnímu systému, který je kombinací poměrného zastoupení na základě provincií a prvků systému zastoupení na základě oblastí. Odborníci připouštějí, že tento systém je nejasný a že umožňuje stranám, které se volebního klání účastní rozličnou interpretaci.

Voliči si vybírají své zástupce na třech úrovních: do celonárodního zákonodárného sboru (Sněmovna reprezentantů, neboli DPR), do provinčních shromáždění (DPRD I) a do regentských shromáždění (DPRD II).

I. Procedurální opatření před volbami

  1. Kandidátní listiny
  2. Strany mohou nominovat až dvakrát více kandidátů než je počet křesel přidělených jedné provincii. Kandidáti do provinčních shromáždění musí být na kandidátních listinách zapsáni v pevně daném pořadí. S výjimkou Jakarty a Východního Timoru musí uchazeči zároveň kandidovat i za určité regentství, které je v rámci provincie.
  3. Definice “největšího počtu hlasů”
  4. Kandidátům je přiděleno pořadí na kandidátní listině na základě “největšího počtu hlasů” získaného na úrovni regentství. “Největší počet hlasů” se měří dvěma způsoby: největší percentuální zisk, nebo největší celkový zisk.
  5. Stembus-Accord

Dvě strany – či více – mohou uzavřít dohodu (nazývanou stembus-accord), ve které zkombinují své zbývající hlasy. S kombinací zbývajících hlasů se během fáze přidělování křesel pracuje jako s jednoduchým zbytkem hlasů. Strany tedy mají lepší šanci na získání křesel mezi sebou navzájem.

II. Procedurální opatření po volbách

  1. Členové DPR jsou voleni na základě poměrného zastoupení ve zvláštních volbách v každé z 27 indonéských provincií.
  2. Po ukončení sčítání a vyhodnocování podepíše Ústřední volební komise (KPU) výsledky v dané provincii a určí celkový počet platných hlasovacích lístků.
  3. Velikost kvóty k zisku jednoho křesla je pro konkrétní provincii vypočítán jako podíl celkového počtu platných hlasovacích lístků a celkového počtu křesel, která byla provincii přidělena.

Krok A1. Přidělení křesel stranám: Každá strana obdrží za každou splněnou kvótu v provincii jedno křeslo, s výjimkou stran, které nikoho nekandidovaly. Velikost kvóty je odvozena od celkového počtu hlasů pro danou stranu v dané provincii.

Krok A2. Přidělování křesel kandidátům (ve všech provinciích mimo Jakartu a Východní Timor)

  1. Pokud strana počtem získaných hlasů splnila jednu nebo více kvót v některém z volebních obvodů, pak strana tyto křesla obsadí prvními deseti kandidáty, kteří za daný obvod kandidovali.
  2. Jestliže zůstanou některá z křesel, která byla získaná dosažením plné kvóty dle Kroku A2, neobsazená, jsou pak zisky dané strany (dosažené dle zásady “vítěz bere vše”) seřazeny podle největšího dosaženého počtu hlasů. Kandidát dané strany, který je na takto vytvořeném seznamu jako první, pak neobsazené místo zaplní.
  3. Pokud straně i nadále zbývají neobsazená místa, pak se zaplní kandidáty, kteří zaujali na listině nejlepších výsledků další místa po prvním kandidátovi.

Krok B1. Přidělování křesel stranám

Zbývající hlasy stran, které předtím uzavřely stambus accoord, se sečtou. Hlasy stran, které ani nenominovaly kandidáty, ani neuzavřely stambus accoord, se anulují.

Křesla v provincii, která ještě nebyla přidělena dle kroku A1 se nyní stranám (či koalicím) přidělí na základě principu největšího zbytku hlasů. Takto se postupuje až do zaplnění všech křesel.

Součet těchto doplňkových křesel a křesel přidělených krokem A1, dává pak celkový počet křesel, které každá strana v dané provincii vyhraje.

Krok B2. Každá stana zaplní křesla získaná největším počtem zbývajících hlasů dle kroku B1 jakýmikoliv kandidáty z kandidátní listiny dané provincie, dle vlastního uvážení.

Krok C. Přidělení kandidátů na všechna křesla (Jakarta a Východní Timor). V Jakartě a ve Východním Timoru je volební systém čistě poměrný, s uzavřenou kandidátní listinou. Všechna křesla, která určitá strana získá, jsou obsazena kandidáty, jejichž jména figurují na listině nominovaných dle kroku A1. Rozhoduje pořadí, v jakém jsou na listině zapsáni.

  • Politické strany
DEMOKRATICKÁ STRANA INDONÉSIE – BOJ

Předseda : Megawati Soekarnoputriová
Program : Pancasila
Založena : Jakarta, 10. ledna 1973
Generální tajemník : Alexander Litaay
Adresa : JI Lenteng Agung No. 99, Jakarta Selatan
Telefon : (021) 7806020,7806031-32
Fax : (021) 7802824,3505082

 

STRANA GOLKAR

Předseda : Ir Akbar Tandjung
Program : Pancasila
Založena : Jakarta, 20. října 1964
Generální tajemník : Tuswandi
Adresa : JI Anggrek Nelly Murni Slipi. Jakarta Barat
Telefon : (021) 5302222
Fax : (021) 5303380

 

STRANA NÁRODNÍHO PROBUZENÍ

Předseda : H Matori Abdul Djalil
Program : Pancasila
Založena : Jakarta, 23. července 1998
Generální tajemník : Abdul Muhaimin Iskandar
Adresa : JI Kalibata Timur No 24B, Jakarta Selatan
Telefon : (021) 79190920, 79193485

 

STRANA SJEDNOCENÉHO ROZVOJE

Předseda : Dr H Hamzah Haz
Program : islám
Založena : Jakarta, 5. ledna 1973
Generální tajemník : H Alimarwan Hanan SH
Adresa : JI Diponegoro No 60, Jakarta Pusat
Telefon : (021) 3363338, 326164

 

STRANA NÁRODNÍHO MANDÁTU

Předseda : Prof Dr H Amien Rais
Program : Pancasila
Založena : Jakarta, 23.srpna 1998
Generální tajemník: Drs Faisal Basri MA
Adresa : JI H Nawi No15, Jakarta Selatan
Telefon : (021)72794535,72794536

 

STRANA ISLÁMSKÉHO PŮLMĚSÍCE

Předseda : Prof Dr Yusril Ihza Mahendra
Program : islám
Založena : Jakarta, 17.července 1998/26.července 1998
Generální tajemník: MS Ka´ban SH Msc
Adresa : JI Kramat VI/14A, Jakarta 10450
Telefon : (021) 323127, 3106739

Státní vlajka

Indonéská státní vlajka se nazývá “Sang Saka Merah Putih “. Jak je zakotveno v článku č. 35 ústavy z roku 1945, vlajka se skládá ze dvou barev, červené nahoře a bílé dole. Šířka se rovná dvěma třetinám délky anebo rozměrům 2 x 3 metry. Vlajka je vztyčena před prezidentským palácem, před budovami parlamentu a před indonéskými zastupitelskými úřady v zahraničí. První vlajka byla odvážně vztyčena během japonské okupace – v den vyhlášení indonéské nezávislosti.

Od té doby se vlajka vztyčuje v den výročí vyhlášení nezávislosti před prezidentským palácem v hlavním městě Jakartě. Tato historická vlajka – neboli “bendera pusaka” – naposledy zavlála 17. srpna 1968. Poté byla zakonzervována a nahrazena replikou, která je utkána z čistého indonéského hedvábí.

Státní hymna

Státní hymna je “Indonesia Raya”, což znamená Velká Indonésie. Zkomponována byla v roce 1928. Zrod indonéské státní hymny znamenal počátek indonéského národního hnutí. Hymnu poprvé představil její autor, Wage Rudolf Supratman, na druhém Všeindonéském kongresu mládeže dne 28. října 1928 v Batávii (dnešní Jakarta). A bylo to právě tahdy, kdy idonéská mládež bez rozdílu etnika, jazyka, náboženství i kultury přísahala věrnost následujícím cílům:

  1. Jedné rodné zemi – Indonésii
  2. Jednomu národu – indonéskému národu
  3. Jednomu společnému jazyku – Bahasa Indonesia
INDONESIA RAYA
(Velká Indonésie)
Indonesia tanah airku,
Tanah tumpah darahku,
Di sanalah aku berdiri,
Jadi pandu ibuku,
Indonesia kebangsaanku,
Bangsa dan tanah airku,
Marilah kita berseru:
Indonesia bersatu,
Hiduplah tenahku!
Hiduplah negeriku!
Bangsaku, rakyatku semuanya!
Bangunlah jiwanya!
Bangunlah badannya!
Untuk Indonesia Raya!
Refrén:
Indonesia Raya, merdeka,
Merdeka
Tanahku, negeriku yang kucinta,
Indonesia Raya, merdeka,
Merdeka
Hiduplah Indonesia Raya
Indonésie, má rodná zem,
místo mého zrodu,
kde strážím,
svoji mateřskou zem,
Indonésie má národnosti,
mí lidé a má zemi,
bojujme všichni za:
sjednocenou Indonésii,
ať žije má rodná země,
ať žije má vlast,
můj národe a všichni mí lidé,
rozvíjejte svého ducha,
pěstujte svá těla,
pro Velkou Indonésii
Refrén:
Velká Indonésie, svobodná
a nezávislá,
země, vlast, kterou miluji
Velká Indonésie, svobodná
a nezávislá,
země, vlast, kterou miluji
W.R. Soepratman (1928)

Píseň, která volala po sjednocení Indonésie, se stala brzy velmi populární. Zaznívala na indonéských politických mítincích, kde jí lidé naslouchlali s posvátnou úctou. Hymna výrazně pozvedla národní vědomí mezi obyvateli celého souostroví.

Státní znak

Indonéský státní znak se skládá ze zlatého orla, zvaného “garuda”, což je postava ze starých indonéských bájí. Je rovněž vyobrazen v mnohých chrámech ze 6. století.

Orel je symbol tvořivé energie. Jeho ústřední barva – zlatá – představuje velikost národa. Černá barva symbolizuje přírodu. Na každém křídle je 17 per, na ocase 8 a na šíji 45. Tyto číslice jsou datem vyhlášení nezávislosti Indonésie: 17. srpna 1945.Krédo “Bhinneka Tunggal Ika” (Jednota v různosti) je vepsáno do stuhy, kterou drží orel ve spárech. Autorem tohoto starého javánského kréda je světec Majapahit Kingdom, který žil v 15. století. Stvrzuje jednotu indonéského národa navzdory jeho etnické a kulturní nesourodosti.

Štít symbolizuje sebeobranu v bitvě a ochranu. Červená a bílá barva na pozadí štítu korespondují s barvami indonéské vlajky. Pět symbolů umístěných na štítu představuje státní filozofii Pancasila, která tvoří základ indonéského státu.

Vodorovná linka středem štítu symbolizuje rovník, který probíhá ostrovy Sumatra, Kalimantan, Sulawesi a Halmahera. Účelem této linky je připomenout, že Indonéská republika je jedinou tropickou zemí světa, kterou její obyvatelé vybudovali vlastníma rukama ve svobodnou a nezávislou zemi. Zlatá hvězda na černém pozadí uprostřed štítu představuje první zákon Pancasily – víru v jednoho jediného boha. Řetěz symbolizuje po sobě jdoucí generace lidí. Kulaté články znamenají ženy a hranaté články muže. Jsou symbolem druhého zákona – spravedlivého a civilizovaného lidstva. Banyán (“beringin”) symbolizuje třetí zákon – jednotu Indonésie. Hlava divokého býka (“banteng”, bos javanicus), černá na červeném pozadí představuje čtvrtý zákon – demokracie řízená vnitřní moudrostí a rozvážností představitelů státu. Pátý zákon – sociální spravedlnost pro veškerý indonéský lid – je symbolizován zlatou a bílou rýží a bavlníkem.

Markéta Kadeřábková