INDONÉSKÁ KULTURA

Indonésii byla dána do vínku bohatá a rozmanitá směs tradičních kultur a forem výtvarného umění. Základní linii této pestré tapisérie nejrůznějších stylů tvoří koncept vzájemné pomoci (“gotong royong”) a tradiční setkávání komunit (“musyawarah”) za účelem dosažení konsensu (“mufakat”). Tento systém, který má své kořeny na tradičním zemědělsky založeném venkově, je v jednotlivých komunitách po celé zemi stále velmi rozšířenou formou komunikace. Společenský život, stejně jako nejrůznější obřady, má svůj původ ve starověkých zvycích a tradicích neboli zákonech “adat”. Na život v Indonésii mají silný stmelující účinek a zároveň přispívají k dodržování rovných práv pro ženy žijící v rámci dané komunity. Vliv náboženství na život komunity se liší od ostrova k ostrovu a od vesnice k vesnici, v závislosti na místních tradicích.

Ve výtvarném umění se odráží nejenom místní folklór, ale i působení vlivů z ostatních částí světa. Výtvarné umění se pěstovalo především na dvorech původních království, jako např. na Bali, kde jsou jsou umělecké předměty integrální součástí náboženských obřadů. Známá taneční představení na Jávě a Bali čerpají z hinduistické mytologie a často zahrnují úryvky z hinduistických eposů Rámájana a Mahabharata.

Jazyk a dialekty

Po celém souostroví hovoří asi 538 jazyky přibližně stejný počet různých etnických skupin. Samotná Sumatra se dá rozdělit na pět jazykových skupin, na Sulawesi existuje skupin šest a na Jávě to jsou skupiny tři. Na malém ostrově Nusa Tenggara najdeme dokonce sedm různých jazykových skupin! Obyvatelé Bali používají svůj vlastní jazyk a mnoho místních jazyků dále rozlišuje zvláštní formy k oslovování osob s nižším, stejným nebo vyšším sociálním statusem. Abychom ještě více zamotali tento jazykový propletenec, musíme dodat, že každý jazyk má několik různých místních dialektů.

Tanec

Stejně jako u většiny divadelních představení a koncertů Orientu se i u indonéského tance předpokládá, že se vyvinul z náboženských bohoslužeb. Dokonce i dnes se většina tanců považuje za posvátné a jejich původ se dá vystopovat až k ranným duchovním obřadům. Mezi tance řadíme nejen chrámové tance na Bali, ale i takové zdánlivě velmi světské tance jako Bedoyo Ketawang na Solo, které se ale praktikují při tak úzkém okruhu příležitostí, že jim hrozí zánik kvůli nedostatku mladých tanečníků, ochotných v této tradici pokračovat.

Jednotlivých tanců je dnes tolik, kolik je jednotlivých etnických kultur. Tanečníci klasických tanců z Centrální Jávy jsou vychováváni k naprosté dokonalosti. Výraz jejich tváře je při tanci vysoce stylizován a jejich základní pohyby jsou pavděpodobně stejné jako v období rozkvětu hinduisticko-javánské kultury v období od 8. do 13. století.

Řemesla

Indonéská řemesla se liší používaným materiálem i stylem. Obecně lze říci, že obyvatelé mají od přírody umělecké vlohy, které uplatňují při malbě na plátno, při práci se dřevem, kovem, hlínou a kamenem. Indonéští umělci vyrábějí jedny z nejdetailněji propracovaných dřevořezeb na světě. Po celé zemi také nacházíme nekonečné množství nejrůznějších maleb, tradičních i moderních. Předměty ze stříbra a nejrůznější rytiny z Yogyakarty a Sumatry a jemnou práci z Jižního Sulawesi zná celá Indonésie.

Metoda batikování, při které se tkanina pokryje voskem a pak se ponoří do barvy, pochází z Jávy. Dle současných trendů se pozměňují i celá staletí staré klasické designy a technologie. Na Jávě je mnoho středisek batikování, největší jsou na Yogyakartě, Surakartě, Pekalonganu a Cirebonu. Osobité batikování najdeme i na Bali. Umělci na Sumatře a Kalimantanu vyrábějí ručně tkané látky, na kterých zlaté a stříbrné nitě na hedvábném či bavlněném podkladu vytvářejí fantasticky složité vzory. Na ostrovech Sumba a Flores se můžete setkat s Ikat, což je tradiční forma tkaní látek s použití ručně barvených nití.

Indonésie je rájem pro sběratele a obdivovatele uměleckých a ručně vyráběných předmětů a proto si asi budete muset pořídit další kufr, abyste si všechny zakoupené poklady mohli odvézt s sebou domů.

Jídlo

Základní potravinou celé Indonésie je rýže. Na některých ostrovech na východě země patří tradičně mezi hlavní potraviny kukuřice, ságo, kasava (maniok) či sladké brambory, což se ale se vzrůstající popularitou rýže začíná měnit. Ryby jsou ve stravě zastoupeny velkou měrou. Můžou být čerstvé, nasolené, sušené, uzené nebo ve formě pasty. Ryb a mořských živočichů je velké množství a spousta druhů: humři, ústřice, krevety, garnáti, olihně, krabi, apod. Kokosové palmy najdete všude. Kromě výroby kokosového oleje se mléko a dužnina používají jako přísada do mnoha pokrmů. Koření, zejména pálivé chilli papričky, je nezbytnou součástí mnoha pokrmů. Někde se kořením nešetří, jako např. na Západní Sumatře a na Jižním Sulawesi. Každá provincie nebo území má svoji vlastní kuchyni. Západní Sumatra je známa restauracemi Padang, které zde najdete na každém kroku. Kromě pálivých a kořeněných pokrmů jsou tyto restaurace proslulé hlavně svým unikátním způsobem servírování.

Víra

Většina obyvatel (okolo 85 %) jsou muslimové. Svoboda vyznání je chráněna indonéskou ústavou, kde je definována v prvním zákoně státní filozofie Pancasily.

V Indonésii najdeme pět velkých náboženství: islám, křesťanství, katolicismus, hinduismus a buddhismus. Většina obyvatel jsou muslimové. Křesťany a katolíky najdeme zejména ve východní části Indonésie, na Severní Sumatře a částečně na Jávě. Hinduismus je vyznáván na Bali a buddhisty najdeme na Jávě a na spoustě dalších indonéských ostrovů. Přestože islám převažuje, není v ústavě zakotveno, že by Indonésie byla islámský stát. Vyznavači pěti výše zmíněných náboženství žijí v míru a harmonii.